Živé materiály

Když mluvíme o stavebních materiálech, ve valné většině případů – raději doufejme ve všech případech – se jedná o materiály neživé. Kam ale zařadit protobuňky, které vznikají uměle v laboratoři, neobsahují DNA, ale přesto se pohybují, rostou a regenerují? Využití syntetické biologie v architektuře se přímo nabízí. Představte si materiál, který je předem naprogramovaný k tomu, aby sám „vyrostl“ podle vašich představ. Autodesk věnuje část svého výzkumu právě syntetické biologii a nikdo není větší odborník než Andrew Hessel, který se na výzkumu podílí.

Hessel, jak sám říká ve videu níže, „vytváří software, který vytváří hardware.“ Píše kód, který dá vznik živým organismům. Nadneseně tvrdí, že jednou bude možné zasadit semínko a vyklíčit z něj mrakodrap. Stavebnické profese se ale nemusí bát, že je zahradníci připraví o práci. Na druhou stranu je zřejmé, že jako u ostatních odvětví se zavedené procesy v architektuře a stavebnictví mění.

Přednášející z univerzity v Greenwichi Rachel Armstrong vidí konkrétní využití protobuňek při záchraně Benátek před potopou, která jim hrozí, pokud se současná situace nezmění. Tyto buňky, které jsou fotofobní, takže se shlukují kolem původních dřevěných základů, postupně vytvoří útes ze syntetického vápence, který nejenže poslouží jako podpěra pro město, ale zároveň pohlcuje uhlík.